Rozhovor Petra Hampla s Martinem Konvičkou
PH: Při analýze společenských jevů používáš hodně originální etologickou metodu. Všímáš si, jaké parafilie (sexuální neobvyklosti) se vyskytují v různých společenských vrstvách, třídách, politických či názorových skupinách apod. Na základě toho pak usuzuješ na hlubší povahové rysy a na základě toho predikuješ, jaké jednání v té skupině převáží, jaká rozhodnutí budou přijata apod.
Ta metoda ale otevírá řadu problémů. Například to, že předpokládáme, že parafilie jsou primárně evolučně-biologické, zatímco chování převažující uvnitř společenských skupin je typicky kulturní. Jak to sladit? Nebo předpokládáš, že do těch skupin směřují biologicky podobní lidé? Můžeš to celé objasnit a možná i upřesnit, jak s tou metodou pracuješ?
M.K.: Tady je třeba začít od píky. To, čemu můžeme říkat „pohled přes parafilie“, nepoužívám univerzálně, a už vůbec ne formálně akademicky či statisticky. Použil jsem to svého času k vysvětlení jedné zcela konkrétní záležitosti, a to islámské expanze do západních zemí, a ještě konkrétněji k interpretaci tenkrát oblíbené islámofilie (projevující se konverzemi, ale i omlouváním islámských alotrií ze strany různých akademiků a publicistů). Navíc nešlo o nějaké obecné parafilie, ale zcela konkrétní polohování jedinců na pomyslném gradientu sexuální submisivity a dominance, nebo řekněme tendenci k masochismu či sadismu (není to totéž, ale je to skoro totéž).
Proč, to není problém objasnit. Islámské vnější projevy i šáriátské rodinné právo jsou na „BDSM“ motivech postaveny, ovšem značně výběrově či stereotypně – svazují to s biologickým pohlavím, což je právě biologicky špatně. Můj zájem o islám se tenkrát kryl s akademickým zájmem o tyhle věci, s kolegyní jsme na slušných vzorcích lidí ukázali, že to, čemu říkáš „parafilie“, je naprosto normální a velmi častý rys lidské sexuality, najdeme to u cca 40 procent jedinců Homo sapiens v evropském urbánním prostředí. A tak jsem předpokládal, že se to bude vyskytovat obecně, napříč kulturami a také, že s tím různé kultury musí pracovat a pracují.
Divokou hypotézu jsem „testoval“ na konvertitkách a konvertitech k islámu, což tenkrát byla hodně zvláštní množina mladých žen a mužů, no a taky na odpůrcích islámu, takových těch skoro instinktivních, což byla skoro zrcadlově opačná skupina mladých žen a mužů. Úplně nejzajímavější pak bylo přiznání si těchto sklonů coby cesta k apostázi, nebo prostě vystřízlivění, kterým někteří procházeli. V dnešním LGBTabd++ žargonu šlo vlastně o tzv. vnitřní coming-out. Do jisté míry to fungovalo, ale pak imámové zakázali slečnám islámofilkám se mnou komunikovat. A pak se stalo něco jiného a nečekaného, a islám coby „invaze dominantních mužů“ přestal na tyhle slečny fungovat. Asi to bylo nadmírou přímé zkušenosti, ale ještě víc to asi bylo tím, že různé psychicky rozkývané osoby dostaly mnohem silnější hračku – válku.
A teď k těm problémům. Fakticky je to pořád starý známý problém „nature versus nurture“ (dědičnost versus vliv prostředí – pozn. PH). Ano, sociální skupiny se budou skládat z biologicky podobných lidí – samozřejmě s výjimkami a přesahy. Představme si nějakou jednoduchou společnost, třeba zemědělskou komunitu v raném středověku. Asi bude dávat smysl, že biologicky jiní lidé (s jinými „parafiliemi“, jež ovšem nejsou žádné úchylky, ale postelové a životní preference) budou zdatnými oráči, dřevorubci nebo kováři, jiní budou šikovnými keramiky, krejčími nebo hudebníky. A ještě někdo jiný se stane válečníkem. V té raně středověké společnosti se ovšem tyhle sklony měly tendenci vyrovnávat. Společnost nebyla tak strukturovaná, aby mohlo vzniknout řekněme 10 generací krejčích a švadlenek, nota bene sdružených v cechu krejčích a švadlen, jehož členové se ženili a vdávali mezi sebou, kvůli kumulaci majetků. Rozvinutější urbánní společnost to ovšem umožnila. No a že dnes je tomu tak, že člověk, který má biologické tj. dědičné předpoklady stát se velkoměstkým intelektuálem se tím velkoměstským intelektuálem stane, snad ani nemusíme zpochybňovat.
Ono totiž obecně, hranice nature vs. nurture je hodně umělá, nejsou to dvě oddělená hájemství, ale oblasti, které se neustále vzájemně ovlivňují.
